Tělesné tresty jsou už značnou dobu ve výchově zcela tabu, avšak co klasický výprask? Jedná se prostředek, který do výchovy už dávno nepatří, nebo je zbytečně opomíjen a ve skutečnosti se jedná o efektivní výchovnou metodu? Přesně na tyto otázky si odpovíme. Zajímat nás také bude, jaký je výsledný efekt takové výchovy.
Obecně dnes panuje představa, že výprask je něco, co dnes stojí mimo výchovu a dítěti tím jen ubližujeme. Najdou se však i opačné názory. Přístup dnešní společnosti je zcela jasný – od jakýchkoli fyzických trestů se začíná upouštět, což je samozřejmě dáno vlivem odborníků. Avšak ne každý rodič touto cestou jde.
Pro některé je zase nepředstavitelné, že by nemohli svému dítěti dát výprask. Tady je však na místě si ujasnit, za co je takový výprask přípustný. Dokázali byste vyjmenovat některé případy, kdy může být fyzický trest obhajitelný?
Násilí plodí jen násilí, které však do dětského světa nepatří
Vůbec se nejedná o pouhou frázi, je v ní totiž skryta velká pravda, a platí to zvlášť u dětí. Pamatujte si, že násilím nikdy nic nevyřešíte, naopak tím u dítěte vzbudíte jen agresivitu, ať už ji dá či nedá najevo. Agresivita však do dětského světa určitě nepatří. Jak ukázaly poslední studie pedagogů a psychologů, fyzický trest je navíc jen dočasné řešení, které ve výsledku nevyřeší vůbec nic. Mnohem lepší je v tomto případě domluva.
Pokud chcete dítěti něco rozmluvit nebo ho pokárat, jděte na to po psychické stránce, fyzickým trestem nevyřešíte vůbec nic.
Dalším problémem je, že mnoho rodičů, kteří zastávají fyzické tresty, si neuvědomují přiměřenost takového trestu k situaci. Často se tak stává, že děti mohou dostat například pohlavek za obyčejnou trojku ve škole, případně dostat naplácáno za to, že si neuklidí pokoj – přitom výprask takové situace nikdy nevyřeší lépe než domluva. Některé případy ukazují, že takové neadekvátní chování může u dětí skončit až traumatem, které si nesou v dospělosti.
Existuje hranice, kdy stačí domluva a kdy je naopak výprask přípustný?
Jestliže uvažujete tímto způsobem, zkuste si raději položit otázku jinak „existuje vůbec ta hranice, kdy je lepší přistoupit k výchovnému bití dětí?“ Odborníci vám sice jednoznačně odpovědí, že neexistuje, avšak fyzický trest je v české výchově velmi silně zakořeněn. Je to pochopitelné, a to z jednoho jediného a prostého důvodu.
Rodiče jednoduše své děti vychovávají tak, jak byli vychováni oni, zkušenosti se takto předávají z rodiče na dítě. Neuvědomují si však zásadní věc – dnešní doba je obrovsky rozdílná od jejich. Dnešní děti jsou daleko sebevědomější, ale i drzejší. Často si dovolí mnohem více než předchozí generace, přesto bychom si ale netroufali tvrdit, že je horší.
Co říkáte na skutečnosti, že nám děti jen nerozumí – Jak pochopit dětskou logiku?
Z toho plyne, že rodiče nebijí své děti záměrně, ale z přesvědčení, že se jedná o tu správnou formu výchovy, která jejich potomky vychová podle ideálu, který si představují. Každý rodič má určitou vizi, jak chce své dítě vychovat.
Je možné vůbec použít fyzický „trest“?
Ano, přece jen podle odborníků na výchovu existuje situace, kdy je přípustné dítěti dát pohlavek a podobně, ale v žádném případě by to nemělo na dítěti zanechat nějakou stopu, například v podobě modřiny. Tím případem je situace, kdy je dítě v afektu a rodiče absolutně vůbec nevnímá, takže nemají jedinou šanci situaci vyřešit domluvou.
V takovém případě je pohlavek dokonce až nutný. Dítě se po něm, jakoby vzpamatuje a začne opět reagovat. Samozřejmě odborníci nedoporučují použít plnou sílu, ale i tak se nám tohle řešení v Kouzelné výchově vůbec nezamlouvá. Věříme, že postačí například, silněji stisknout nějakou část těla, ruku, nohu. Polechtat za ušima, na nose.
Uchopit dítě pevněji za obě ramena. Pohlavek, je ponižující, i když si rodiče myslí, že to tak dítě nevnímá. Sami poproste manžela nebo manželku, aby vám dal/a pohlavek. Urazí vás to, zaručeně se nebudete cítit poučeně, ale poníženě.
Největším problémem je nedostatečná komunikace
Ukazuje se, že spousta rodičů se svými dětmi neumí komunikovat, což je bezesporu největší problém, protože pak jen těžko mohou svým potomkům raději domluvit a vysvětlit jim, že se chovají špatně. Komunikace je alfa omegou úspěšné výchovy. Mnoho rodičů se svými dětmi zkrátka příliš málo mluví, nebo hůře, příliš málo se jim celkově věnují. Průzkumy ukazují, že děti skutečně vnímají nedostatečnou komunikaci.
Nevíte, jak komunikovat s dětmi? Přinášíme vám několik pravidel, díky kterým to hravě zvládnete.
Nejde však jen o to, jak mluvíte. Určitě jste někdy slyšeli také o neverbální komunikaci, tedy gestech, mimice a podobně. Právě ta je u dětí obzvláště důležitá, protože může říkat víc, než dítě skutečně samo vysloví, případně promlouvá i přesto, že dítě mlčí. Díky neverbální komunikaci dokážete například efektivně rozpoznat, kdy potomek lže. Naučte se naslouchat neverbální komunikaci svých dětí, protože z toho budete těžit několik let.
Komunikace je vždy lepší než výprask, ten je naopak neefektivní
Výprask do dnešního systému výchovy nepatří. Jen těžko pomocí něho něčeho docílíte. Jestliže dítě provede něco špatného a vy ho fyzicky potrestáte, sice vám určitě odpřisáhne, že už to nikdy neudělá, ale opak je pravdou. Studie ukazují, že fyzické tresty u dětí jsou jen krátkodobé a značně neefektivní, není tak nic lepšího, než si s dítětem v klidu promluvit.
Častým výchovným bitím dětí jim navíc můžete způsobit trauma, které si mohou nést po celý svůj život. Snižujete jim jejich sebevědomí a celkově tím ničemu neprospíváte. Navíc se vám to může vymstít v období puberty, kdy dítě začne ještě více vzdorovat a vymezovat se.
Z komunikace a dobrého vzájemného vztahu můžete velmi těžit, takže ani puberta nemusí být problematickým obdobím, ba naopak, můžete ji přejít s elegancí.
