„Mít děti je ta největší radost v životě!‟ říkávaly odjakživa snad všechny maminky, babičky a tetičky, co znám.
Když jsem vyrůstala, nepřišlo mi to tak. Rodiče malých dětí byli všichni unavení, otrávení, zpruzení. Pořád bylo někde slyšet „nech toho,‟ „buď prosím už chvíli zticha‟ a „co zas chceš‟.
Připadalo mi, že se to celé nějak zvrtlo a nikdo v tom není spokojený. Děti si připadaly, jako když nikoho nezajímají, rodiče si nepamatovali, kdy měli naposled chvilku pro sebe.
Chtěla jsem to jinak. Udělat to celé dobře a být máma z reklamy.
Víte která – ta s tím něžným úsměvem v naleštěném domově zalitém měkkým světlem, s dětmi, které se už od probuzení zvonivě smějí. (A že jim rostou zoubky, poznáte, až když o ně cinkne lžička). Chtěla jsem si každý okamžik s dětmi užívat.
Být klidná, rozzářená máma, co má vždycky pochopení…..
