Někdy vypadá, že mě snad vůbec nevnímá. Má svůj svět, a když nechce, nic s ním nehne. Všechno jsem mu to už říkala. Několikrát mu to opakuju a stejně neudělá, co říkám. Přijde mi, že je mu to jedno.
“…myslím si, že to opravdu může fungovat, ale když to zkouším na své dceři, přijde mi, že je jí to jedno a má ‘svůj svět’…”
“…já se s ním chci domluvit, pořád se ho ptám, co by potřeboval, a všechno se mu snažím vysvětlovat, ale připadá mi, že mě ani nevnímá…”
Vypadá to u vás doma podobně? Pojďme spolu nahlédnout do “jejich světa” a zjistit, proč děti nevidí, neslyší.
